Z historie Náchodské loutkové scény „Dětem pro radost“,
která na jaře 2013 oslavila 60 let nepřetržité aktivní činnosti

V r. 1953 se v hlavách několika nadšenců, zaměstnanců tehdejších ZZN v Náchodě, zrodila myšlenka založit loutkovou scénu.

Do vínku byl souboru dán charakteristický a příznačný název „Dětem pro radost“ a zakládajícím principálem se stal pan Miroslav Klicpera, obětavý a zasvěcený divadelní ochotník a loutkář.

Scéna byla umístěna v suterénu bývalého hotelu Slávie, později Domova mladých n. p. Rubeny Náchod. Loutkové divadlo se mělo čile k světu, soubor se postupně utvářel, obměňoval a doplňoval, jeho činnost byla založena na svépomoci nejen v dramaturgii a vlastní umělecké činnosti, ale též v oblasti jednotlivých řemeslnických výrob. Kromě pravidelné vlastní a nepřetržité loutkářské divadelní tvorby na mateřské scéně soubor pravidelně hostoval na okresních i krajských přehlídkách, vystoupil na loutkářské přehlídce „Skupovy Strakonice“, hrál též v Kopeckého rodných Libčanech.

Soubor dále zajišťoval vysoce osvětovou a humanitní činnost, když prezentoval loutkové divadlo v místech odlehlých a těžko přístupných, kde tento umělecký žánr nikdy nebyk k vidění, jako např. na Pomezních boudách v Krkonoších, v dětské léčebně Vesna v Janských Lázních, v řadě odlehlých vesniček Podkrkonoší a Podorlicka. Opakovaně zajížděl do Domova mentálně postižených dětí v Jaroměři, obecně - hrál, kde se dalo.

Z významných událostí lze především uvést, že dne 1. srpna 1994 byla uzavřena dohoda o bezplatném užívání přenosné marionetové scény z majetku Města Náchoda s panem starostou Čermákem na dobu neurčitou. Tento pro soubor významný akt byl i předzvěstí pozitivního vztahu města k práci našeho souboru, což se mělo v blízké budoucnosti beze zbytku potvrdit.

Havarijní stav podzemí v místě dnes už bývalého působiště loutkářského souboru v bývalém hotelu Slávie ohrožoval přímo fyzicky jak loutkáře, tak diváky. Provoz byl zastaven na podzim roku 1998 po odehraných šesti představeních nové sezóny, která byla připravovaná s pečlivostí všech předchozích.

Výsledkem složitých jednání bylo nalezené řešení.

Mezi Městem Náchod a LS Dětem pro radost došlo dne 17. 12. 1999 k uzavření darovací smlouvy, na jejímž základě vyčlenil Sokol Náchod v prostorách své sokolovny v zadním traktu pod jevištěm prostor, ve kterém bylo možné v rámci rekonstrukce připravit podmínky pro instalaci nové scény loutkového divadla pod záštitou nového zřizovatele, MěÚ v Náchodě.

Tak byl po dvou letech 26. 11. 2000 zahájen zkušební provoz nového loutkového divadla.

Způsob práce tohoto souboru prakticky vylučuje provoz na scéně, kde by současně vystupovaly i jiné subjekty. V rámci vybudování veškerého zázemí včetně instalace scény, osvětlení, regálů pro kulisy, poschoďového hlediště s lavicemi, dekorací atd. odpracovali současní členové souboru stovky hodin. Od zahájení provozu v nových prostorách do současné doby bylo na této scéně odehráno více než 400 představení, která shlédlo více než 20 000 malých i dospělých diváků. Soubor hraje pravidelně každou sobotu od 15.00 hod. v období říjen – duben - a to nepřetržitě po dobu uplynulých šedesáti let. V tomto smyslu jde nesporně v rámci amatérského divadla o republikovou raritu.

Součástí marionetových, maňáskových i javajkových představení jsou i průběžně zařazovaná živě mluvená představení, při kterých dochází k ceněné komunikaci loutek i živých herců s dětmi.

V současné době je nedílnou součástí souboru i velmi úspěšné šestičlenné dívčí uskupení mladých loutkohereček pod vedením dlouholetého člena souboru, pana Jardy Šotoly.

A ještě nám dovolte několik slov závěrem.

Společným cílem všech stávajících členů souboru pod vedením současného principála, pana Dana Šárky, je i nadále poskytovat dětem radost tak, jak to stojí v samotném názvu souboru. Vede nás k tomu i odkaz a úcta k tradici souboru založeného před šedesáti léty našimi předchůdci.

Jsme hluboce přesvědčeni, že práce s dětmi a pro děti má stále, a v současné době o to více, smysl. Loutkové divadlo v tomto snažení sehrává nezastupitelnou roli. Ohlas a reakce veřejnosti jsou pro nás jedinou posilou, - zdrojem, ze kterého čerpáme síly pro pokračování v této ušlechtilé činnosti.

Miloš Jirman, člen souboru od roku 1967 - srpen 2013


2013-2021

Dovolím si volně navázat na předchozí pojednání o historii našeho souboru.

Způsob naší práce se výrazně nezměnil. Snažíme se každým rokem připravit alespoň dva nové tituly. Bohužel však narážíme na technické limity „našeho“ divadla. I tak jsme v předvánočním čase roku 2018 a 2019 uvedli úspěšnou výpravnou a personálně náročnou hudební inscenaci „Půjdem spolu do Betléma“, která, jak alespoň doufám, se stane tradiční hrou na našem repertoáru. Fotky s představení najdete na našem facebooku.

V předešlém pojednání se kolega Jirman zmiňuje o dívčím uskupení mladých loutkohereček. Žel Bohu, již toto uskupení neexistuje. Dámy nám vyrostly a vylétly z hnízda. A také, a to je smutnější, zemřel vedoucí a mentor tohoto uskupení, pan Jaroslav Šotola.

Krátce na to zemřela i dlouholetá členka našeho souboru, milá pokladní, paní Míla Zapletalová. A aby toho nebylo málo, tak nás opustil též dlouholetý člen souboru, loutkoherec a výtvarník, pan Jaroslav Jošt. Všichni výše uvedení, se nesmírně těšili na to, že naše divadlo, po letech slibů, dostane důstojnější prostor pro svojí existenci. Již se nedočkali.

Přelomový rok 2020 a 21 byl prvním rokem v naší bezmála 70 ti-leté historii, kdy jsme poprvé nehráli, a to z důvodu vládních Covid opatření. Respektovali jsme ona rozhodnutí plně. Avšak pauza, bezmála roční, která nastala, četná úmrtí našich kolegů a kamarádů z divadla, stále se vlekoucí snaha o nové prostory..., nám vzalo veškerou energii a chuť do další práce.

Abych však nekončil pesimisticky, tak musím dodat i to, že začátek nové sezony 2021-2022 se nese ve velice optimistickém duchu. Navzájem si v souboru dodáváme energii a chuť tvořit, esence tolik potřebné v tom nádherném procesu, na jehož konci je loutkové představení, pro ty nejmenší diváky.

Už se na ně moc a moc těšíme. Jejich dětská naivita, rozzářené oči..., to je pro nás nejvíc.

Daniel Šárka, člen souboru od roku 1984, psáno v září 2021